Česká centra, Czech Centres

Česká centra / Czech centres - logo

Program

20.7.2016 - 17.9.2016

Portrét Václava Havla v Kluži

Výstava Portrét Václava Havla, v jejímž rámci se setkávají díla nejvýznamnějších současných českých umělců různých generací, je poctou k nedožitým 80. narozeninám tohoto významného disidenta, politika a dramatika. Poté, co byla představena v moldavském Kišiněvě a rumunské Craiově, budou ji moci shlédnout i návštěvníci Etnografického muzea Sedmihradska v Kluži.

Výstava reflektuje osobnost Václava Havla v době od roku 1990 až do současnosti, a to z pohledu výtvarných umělců. Havel bezesporu sehrál jednu z nejvýznamnějších rolí v průběhu revolučních měsíců v roce 1989, kdy brilantně formuloval zásadní cíle pro následující transformační období, jako je rekonstrukce pluralitního politického systému nebo rekonstrukce tržní ekonomiky.[1] Proto samotnou premisou výstavy je Havlova názorová pluralita, která byla programem společenských proměn a koncepcí transformačních let. Z těchto důvodů se koncepce výstavy zaměřuje na názorovou pestrost významných českých umělců, jako jsou Milan Knížák, Jiří Kovanda, Jiří David, Kurt Gebauer, Milan Mikuláštík, Adam Kovalčík, Bořek Šípek, Martin Zet nebo umělecko-aktivistická skupina Guma Guar.

Dnes, pět let po smrti významného disidenta, politika a dramatika, naopak probíhá dehonestující mytizace.[2]Sám Václav Havel v roce 1993 v dialogu s Václavem Bělohradským upozornil na nebezpečí, že se z jeho myšlenek stanou hesla.[3]

Referenčním bodem celé výstavy je Knížákova Česká krajina (1990), zelená busta Václava Havla, která je exponována mezi trpaslíky a sytě barevnými houbičkami. Autor vytváří jazykové spoje, které jsou radikálně rezistentní proti obvyklému užití, neakumuluje, aby násobil nebo reprodukoval věci, ale aby v akci vytvořil jazykové spojení, kde stojí proti sobě individualita a celek, individuum a regulující společenství.[4] Objekt sám o sobě není ironický, tak jak je často zaměňován za reklamní kampaň „Václavka a Dášeňka“, ve které Česká krajina hraje jednu z rolí. Smyslem práce je redukce revolučního étosu a vytvoření nějaké polemiky, které v té době nebylo dostatek. Objekt je součástí Knížákova druhu angažovanosti/akcionismu, tedy výpadem, který nabízí diskuzi k novému demokratickému stavu. V porevolučním období se bezesporu jedná o nekonvenční dílo, které je v logické vývojové linii mezioborových a žánrových prostupů autora: tedy syntéze původně neslučitelných výrazových prostředků. Pro účely výstavy byla zapůjčena dokumentaceČeské krajiny.
            Dílo Skryté podoby (Václav Havel) (1991–95) je součástí rozsáhlého mezinárodního projektu Jiřího Davida. Principem portrétů je metoda, která byla vyvinuta na počátku 20. století a byla využívaná pro antropologická a psychologická studia. Záběry tváří jsou rozděleny na dvě stejné poloviny a zpětně složené do nových snímků. Obličej je sestaven zrcadlením pravostranné části a levostranné části. Dochází tak k nečekaným rozdílům, které jsou umocněny naší osobní znalostí samotného portrétovaného, kterou je většinou známá osobnost, v tomto případě Václav Havel.
Havla zřejmě čeká těžší práce doma (1998) od Jiřího Kovandy se řadí do série satirických koláží, kterým se autor intenzivně věnoval mezi lety 1997–1999. Koláž je v kontextu celého Kovandova díla konkrétnějším komentářem k tehdejší porevoluční deziluzi, která nastala v roce 1997. Tehdy procházela Česká republika nejtěžší politickou krizí ve své novodobé historii samostatného státu.  Padla vláda, byl sestaven úřednický kabinet. Posléze vznikla neoblíbená velká koalice mezi pravicí a levicí.

Pamětní medaile Macroscopium rationem popularem tuens stand  (2014) věnovaná Václavu Havlovi, jejímž autorem je Bořek Šípek, byla vydána u příležitosti třetího výročí Havlova úmrtí. Medaile má netradiční tvar a v jejím středu je umístěna lupa s červeným havlovským srdíčkem. Má to být jakási „lupa na demokracii“, jak uvedl sám autor. Na zadní straně je logo Pražské křižovatky, kulturního centra vybudovaného Nadací Dagmar a Václava Havlových VIZE 97 v bývalém kostele sv. Anny, na jehož rekonstrukci putuje výtěžek z prodeje medailí.
            Instalace Srdce (1997-2007) od Kurta Gebauera byl původně návrh pro výstavu Umělecké dílo ve veřejném prostoru, pořádanou Sorosovým centrem současného umění Praha v roce 1997. Srdce měla být umístněná na náměstí Jana Palacha na větracím zařízení z podzemních garáží. Betonový kryt měl být zahalen bílým ubrusem, jehož metaforou je oltář, na kterém se srdce odevzdávají veřejnému blahu. Práce byla posléze vyrobena, ale vystavena při jiných příležitostech, například na autorově retrospektivě - Magická žena Praha ve Vojanových sadech v rámci akcí - Praha evropské město kultury 2000, dále v rámci kamenné série, která byla součástí výstavy Obrazy z dějin vlastního státu na Pražském hradě. V roce 2007 byla srdce na výstavě v Lapidáriu v Praze v rámci bienále TinaB a později na dalších výstavách na příklad na autorově výstavě v Pražském domě v Bruselu. 
            Skupina Guma Guar vytvořila pro festival současného umění TINA B billboard Podpis krvavého humanisty. Dílo reaguje na postoje Václava Havla, který schvaloval používání náletů a bomb za účelem ochrany lidských práv,[5] z těchto důvodů se aktéři rozhodli změnit již Havlův zavedený podpis se srdíčkem na podpis s bombičkou. Autoři poukazují na zpronevěru mezinárodní kredibility vůči vlastnímu obyvatelstvu, které ve velké míře nesouhlasilo s vojenským zásahem NATO v bývalé Jugoslávii.
            Power Play (1998) od Milana Mikuláštíka jsou tři popelníky s fotografiemi Václava Havla, které byly vystaveny v Galerii Akademie výtvarných umění v Praze. Instalace svým způsobem opisuje „hru moci“, která nabízí možnost být v interakci s nejvyššími zástupci státu skrze dennodenní činnosti, jako je kouření. Paradoxně ve stejném roce byl Václav Havel několikrát hospitalizován, což do určité míry souviselo s jeho kuřáckou vášní. Popelníky v galerii současně plnily svou původní funkci, neb v galerii bylo možné během výstavy a vernisáže kouřit.
            Portrét Václava Havla (2013) od Adama Kovalčíka jsme použili jako název celé výstavy. Busta je považována za nejzdařilejší sochařský portrét Václava Havla, který bývá přirovnáván k postimpresionistickým projevům Augusta Rodina. Autor precizně svým vlastním sochařským jazykem vystihuje Havla a jeho charakteristickou osobnost. Současně byl portrét zařazen mezi čtyři ohodnocené v soutěži Sdružení sochařů Čech, Moravy a Slezska. 
            Easy Marchers (26min 39sec) od Martina Zeta je dokumentace průvodu Prahou až ke vchodu do Španělského sálu v den prezidentských voleb - v roce 1998. Záznam akce je byl pořízen spisovatelkou a kurátorkou a Keiko Sei, která se podílela také na samotné editaci s Martinem Zetem. Performance původně vychází z koláže Česká sbírka 20. století,(1995), jež provokativně zobrazuje kontext vůdčích osobností různých státních útvarů na území dnešní České republiky.

Výstava je poctou k nedožitým 80. narozeninám Václava Havla. Výstava je koncipována pro Historické muzeum v Kišiněvě, Muzeum Oltenska v Craiově a pro Etnografické muzeum Sedmihradska v Kluži. Výstavu organizuje České centrum v Bukurešti za laskavé podpory samotných autorů.

 – František Zachoval

Medailonky autorů:

Milan Knížák (1940) je český výtvarný umělec, hudebník a performer. Autor proslul již v 60. letech 20. století, kdy se stal ředitelem východní sekce světového hnutí Fluxus. Od roku 1999 do května 2011 byl ředitelem Národní galerie v Praze. Od roku 1990-1997 rektor Akademie výtvarných umění v Praze, a zároveň tamtéž profesorem Intermediálního ateliéru do června 2015.

Jiří Kovanda (1953) je v současné době nejvýznamnější český umělec. V současné době se Jiří Kovanda věnuje, snad vyjma obrazů, všem dřívějším formám projevu, intervencím, performancím a instalacím, vytváří objekty a koláže. Od roku 1995 je Jiří Kovanda odborným asistentem na Akademii výtvarných umění v ateliéru Vladimíra Skrepla. V roce 2008 začal učit na Fakultě umění a designu Univerzity J. E. Purkyně v Ústí nad Labem.

Jiří David (1956) je současný český malíř, fotograf a umělec. Je spoluzakladatelem umělecké skupiny Tvrdohlaví, která vznikla v roce 1987. V letech 1995–2002 byl vedoucí ateliéru vizuální komunikace na AVU Praha a od 2004 je vedoucí intermediálního a konceptuálního ateliéru UMPRUM v Praze.

 Bořek Šípek (1949-2016) je český výtvarník, architekt, designér a vysokoškolský pedagog. Bořek Šípek je známý tvorbou neobvyklého, barevného a bohatého stylu. Experimentuje s neočekávanými a opulentními tvary.

 Kurt Gebauer (1941) je sochař a pedagog. Studoval na AVU u Vincence Makovského a Karla Lidického. V roce 1965 absolvoval stáž u profesora Otto Herberta Hajka ve Stuttgartu a v roce 1972 pak u profesora Césara Baldacciniho. V roce 1992 byl jmenován profesorem Ateliéru veškerého sochařství na pražské UMPRUM. Je členem Volného seskupení 12/15 Pozdě, ale přece.

 Guma Guar je umělecko-aktivistická skupina působící v Praze. Od svého založení v roce 2003 se zabývá kritikou systému a ironizováním mediálního světa. Skupina vystavovala v mnoha významných institucích jako v Muzeu užitého umění ve Vídni, Národním muzeum současného umění v Bukurešti nebo na pražském Bienále.

 Milan Mikuláštík (1975) je český výtvarný umělec, kurátor, publicista a pedagog, člen umělecké skupiny Guma Guar. Mezi lety 2008–2009 byl kurátorem pražské galerie NoD. Od roku 2009 je kurátorem Galerie NTK (Národní technická knihovna), kde se soustředí především na velké skupinové přehlídky. Od roku 2012 přednáší na pražské UMPRUM zahraničním studentům o pražské architektuře. Od roku 2014 působí na UMPRUM jako asistent v ateliéru Supermédia.

Adam Kovalčík (1989) je nejmladším účastníkem výstavy, absolvoval AVU v ateliéru figurálního sochařství Jana Hendrycha v roce 2014. Kromě precizní figurální tvorby autor inklinuje k site-specific instalacím ve veřejném prostoru; pro galerii ProLuka realizoval projekt Branky nebo v Kluži vystavoval instalaci Přepravní box Sv. Jiřího.

Martin Zet (1959) je renomovaný současný český umělec, jehož práce se pohybuje v oblasti sochařství, performance, poezie, vydavatelské činnosti, videa a fotografie. Jeho díla, realizovaná a vystavovaná po celém světě, bývají popisována jako vysoce osobní a plná skrytého humoru a jemného smyslu pro absurditu.

 

Sponzorem výstavy je Staropramen.



[1]    První programové zásady Občanského fóra obsahovaly: obnovu právního systému, obnovu politického systému a jeho pluralitu, začlenění Československa do evropské integrace, […] vymanění se z ideologických pout, začlenění se do kultury světové. 
Tisková konference v Laterně magice 28. 11. 1989.

[2]    Podle mého názoru: nedůstojné připomenutí Václava Havla proběhlo formou happeningu Havel Forever, který se odehrál 12. října 2014. Skupinka 200 dobrovolníků tančila ve tvaru havlovského srdce na písně Sunday Morning od skupiny Velvet Underground a All You Need is Love od Beatles (http://youtu.be/cmth443joG4), což způsobilo pozdní příchod Tomáše Sedláčka do pořadu „Otázky Václava Moravce“, kde krkolomě celou akci dále prezentoval. Na tom stejném náměstí byl paralelně zavěšen na budově Národního muzea portrét s nápisem HAVEL NAVŽDY. Organozátorům akce vůbec nedošlo, že prvoplánovitá oslava nakonec oslavovanému škodí; sémanticky je zvolené heslo velice podobné tomu totalitnímu: „Se Sovětským svazem na věčné časy“.

[3]    Rozhovor Václava Havla a filozofa Václava Bělohradského, Lidové noviny 14. září 1993.

[4]    Ševčíková, Jana, Ševčík, Jiří, Česká krajina, Milan Knížák, Nový ráj. Váběr prací z let 1952-1995, Uměleckoprůmyslové museum v Praze 1996.

[5]    Le Monde, 29. dubna 1999

Fotografie: Jiří David, Václav Havel ze série Skryté podoby (Hidden Image), 1991–1995 © Jiří David.

 

Místo konání:
Muzeul Etnografic al Transilvaniei, Str. Memorandumului nr. 21, Cluj-Napoca
Datum:

Od: 20.7.2016
Do: 17.9.2016

Organizátor:

České centrum je spoluorganizátor akce


Připomenutí akce
Tuto akci nelze připomenout, protože akce již začala